Valid HTML 4.01 Transitional

Ověřit CSS!
Mapa webu     Kontakt     Chyba?

Glossary ico
         Glosář

Náhodný výběr:

Sni svůj malý sen než ti jej ráno vezme
26.8.2010
Sni svůj malý sen než ti jej ráno vezme

Tvář zrazené důvěry
26.8.2010
Tvář zrazené důvěry



Od prvního stlačení spoušti k fotografii

Jak asi tušíte, v tomto článku Vám povím něco o tom, co v učebnicích dějepisu nejspíše nikdy nenajdete, ale věřím, že Vás to přece jen může inspirovat i pobavit. Budu Vám totiž vyprávět příběh, který začíná u prvního stisknutí onoho stříbrolesklého tlačítka, a končí dnes, tedy datem vložení tohoto článku. Nebo nekončí..? Dozvíte se tu, kdy a jak jsem začal fotografovat, uvidíte tu do této chvíle veškeré moje fotovybavení na autentických fotografiích (a můžete se těšit na recenze každého kousku, které postupně vytvořím, nebo se na zkušenosti zeptat rovnou) a v neposlední řadě odtajním i některé ranné výtvory příslušející té které době. Pusťme se tedy do toho.

21.12.2005 - První stlačení spoušti

Konica Minolta Dimage Z5

Ježíšek si tentokrát pospíšil a s první nadílkou začal o něco dříve. Přinesl naší rodině EVF aparát Konica Minolta Dimage Z5. To byl také můj první nástroj, klíč ke dveřím do nového světa. Byl jsem rád, že můj výběr padl právě na tento model, protože na svou dobu měl nejvyšší myslitelný zoom, jedno z nejvyšších rozlišení čipu a stabilizaci obrazu na čipu. To bylo vlastně také asi všechno, nepočítaje zoufalé pokusy o nalezení ukázkových snímků, podle čeho jsem se rozhodoval a co jsem v té době o focení věděl. Nikdy mě snad ale nenapadlo zapochybovat o svém rozhodnutí, protože díky velmi atypicky designovanému gripu se fotoaparát perfektně držel, díky svému napájení čtyřmi tužkovými bateriemi vydržel až nějakých 300 snímků na jednu sadu a díky EVF konceptu, který mi umožňoval fotografovat s aparátem u oka, byl i třes přístroje, navíc redukovaný Anti-Shake systémem, až neuvěřitelně nízký. Díky elektronickému zobrazování scény v reálném čase jsem mohl ihned vidět, jak bude výsledná fotografie vypadat, a tak jsem měl nad fotografií velikou kontrolu od začátku. Sečteno a podtrženo, dodnes si myslím, že lépe jsem vybrat nemohl. Konica mi byla věrnou a spolehlivou kamarádkou. Ano, záměrně o ní píši v minulém čase, protože již není. Nešťastnou náhodou přišla ke smrtelnému úrazu, o léta později. Fotografie, na které ji výše vidíte, je již post-morte. Jednoho dne totiž byla připojená na kabelu, kterým do počítače proudily snímky z ní, a neopatrný uživatel o kabel zavadil. Následoval pád na otevřený objektiv, který ukončil její dny. Budiž jí křemíkové nebe útočištěm, a všem ostatním nechť je její konec výstrahou - POZOR NA KABELY!

Jedna z prvních fotografií vůbec

Abych ale nenechal příběh o Konice končit tak smutně, odtajním Vám jednu z prvních fotografií, výsledek onoho avizovaného "Prvního stlačení spoušti", tedy ten dochovaný. Byla to vlastně první hezká věc, na kterou jsem po vybalení a zprovoznění aparátu narazil. Dlužno říci, že před jeho vyhledáním pro tento článek odpočíval ten první obrázek dlouhá léta na CD, které se neukazuje býti nejmoudřejší volbou pro skladování dat - ano, i kompaktní disky plesniví, a některé staré kolem těch pěti let už jsou pro všechny mé mechaniky nečitelné. Ale zpět ke snímku - myslím, že to, že byl první, bylo velmi příznačné. Zpočátku jsem totiž fotografoval kde co, ale brzy jsem zjistil, že makro se mi jednoduše zamlouvá více než jiná témata. A co je snazší fotografovat ve velkém zvětšení než něco, co nemůže utéci? A tak jsem si oblíbil květy. Jenže jako žák osmiletého gymnázia jsem měl i moc hezké spolužačky a spoluškolačky. A tak jsem zatoužil zkusit focení jiného tématu - a to lidí.

9.12.2006 - Sestup do sklepa

První focení lidí - sklep

Fotografování lidí byla pro mě další úroveň. Na dataci je očividné, že jsem si na ni netroufl hned. Trvalo mi bezmála rok, než jsem se odhodlal pokusit se někoho oslovit. A měl jsem štěstí - nebo lépe řečeno hodné kamarádky. A první setkání s fotografií lidských modelů opět bylo velmi příznačné. Proběhlo totiž s mně dobře známými děvčaty, v naprosto improvizovaných podmínkách domovního sklepa a neslo se v přátelském duchu. A takový přístup mi vlastně zůstal dodnes - fotím přátele pro radost, snažím se dělat z focení příjemné popovídání s bonusem v podobě fotografií a vzhledem k finančním možnostem stále improvizuji, kde se dá. Přiložený snímek je jedním z těch, které toho dne ve sklepě vznikly. Vznikly za sporého osvětlení jednou 300W žárovkou zasazenou v papírovém kuželu opatřeném půlcylindrickým reflektorem. Nic jiného jsem do batohu spolu s učebnicemi, sešity, prostěradly, stativem a několika dalšími věcmi nedostal. Jenže, a dodnes za to děvčatům jsem vděčný, to první focení mělo svou romantiku, líbilo se mi. A tak jsem si řekl, že to zkusím znovu.

5.2.2007 - Laboratoř fyziky

První focení v laboratoři fyziky

Ano, svět je plný ironie a paradoxů - a tentokrát se stalo, že jsem neměl místo, které by vyhovovalo několika na první pohled jednoduchým kritériím. Muselo totiž být dostupné časově i polohou pro mě i mé modelky, jak jsem děvčatům, která jsem fotografoval, později začal familiárně říkat. A proto, že děvčata byla mými spoluškolačkami a já byl zaujatý fyzik, zrodil se nápad - co takhle využít po vyučování laboratoř fyziky? A jak můj otec kdysi řekl: "Od hloupého žertu není nikdy daleko ke skutečnosti." - a tak se stalo, že nedlouho na to se tabule laboratoře fyziky proměnila v držák na pozadí ze dvou prostěradel, a na zemi spočinulo třetí. Osvětlení opět měla za úkol má jediná 300W žárovka v papírovém kuželu, tentokráte již s přidaným chladícím větráčkem. Na snímku vidíte další ze slečen, které ke mně byly laskavé a pomohly mi udělat další krůček v cestě. Laboratoř fyziky, i přes neustálé nebezpečí příchodu uklízečky nebo nějakého z pedagogů, posloužila ještě několika fotografováním.

10.8.2007 - Když malíři nestačí štětec

400D základní kit

Jak šel čas, začali jsme se s mou věrnou přítelkyní Konicou dostávat do situací, kdy jsem já věděl, jak bych vyrobil fotografii, ale její technické možnosti mi nestačily. Co mě speciálně lákalo, byla extrémně nízká hloubka ostrosti. S 1/2,5" čipem bylo jednoduše nemožné dosáhnout tak malé hloubky ostrosti, jakou jsem vídal na těch úžasných makrech či teleportrétech z internetu. Jindy zase voda v potůčku plynula na můj vkus příliš pomalu, protože jsem ani při ISO 50 a minimální cloně 8,0 nemohl docílit při úrovni okolního osvětlení dostatečného rozmazání toku. A tak jsem se začal poohlížet po lepším nástroji. Netrvalo dlouho a vybral jsem si svého favorita, Canon EOS 400D. Zakoupil jsem kit s tělem Canon EOS 400D, základním objektivem Canon EF-S 18-55 mm, a dokoupil několik drobností, jako kabelovou spoušť Canon RS-60 E3, cirkulární polarizační filtr B+W CPL 58 mm a brašnu LowePro EX 160.

Studená sprcha

Bankovky, které jsem směnil za 400D kit

První chvíle s novým miminkem jsem prožil v duchu kréda "Drahý přístroj musí dělat perfektní fotky!" Který mladý kluk by nepodlehl takovým myšlenkám, když právě utratil celoživotní úspory (a ano, bankovkami z obrázku bylo Miminko financováno) za jediný dlouho toužebně očekávaný přístroj? Skutečnost ale byla jiná. Kdo prošel stejnou cestu - od kompaktů k zrcadlovce - asi ví, o čem píši. První měsíc sžívání se s novým Miminkem byl velmi pokořující. Už hodnou chvíli jsem přece fotil EVF a docela mi to šlo... a najednou ne a ne vyfotit něco, co by vypadalo jen trochu hezky.

První dochovaná fotografie ze 400D

Jak jsem psal, květy se staly mým oblíbeným tématem, a tak byly i jedněmi z prvních motivů, na kterých jsem vyzkoušel zrcadlovku. Tehdy, tři dny po koupi, jsem však ještě byl příliš uspěchaný. Nemohl jsem si nevšimnout jistého nesouladu mezi dokonalými internetovými snímky, s jejichž vidinou jsem spoušť nového Miminka mačkal, a skutečnými výsledky, kterých jsem dosáhl. Protože jsem ale technicky založený člověk, začínalo se mi nové Miminko líbit i přesto. Technická kvalita snímků byla jednoduše nesrovnatelná. Nešlo o dvojnásobné rozlišení (10 MPx proti 5 MPx u Konicy), to člověk příliš nepozná, protože délka strany holt roste pouze s odmocninou plochy, ale o drasticky nižší hodnoty šumu a brilantnost obrazu. Jak jsem si začal zvykat na ovládání přístroje, které mimochodem je perfektně intuitivní, probudila se ve mně chuť vyzkoušet zrcadlovku na lidech. Z tohoto prvního "ateliérového" focení se bohužel nedochovaly žádné snímky. Aby se ale čtenář necítil ochuzený, prozradím alespoň proč obaluji slovo "ateliér" uvozovkami. Začalo to totiž v obývacím pokoji. Když jsem opustil laboratoř fyziky, začal jsem fotografovat doma. Jenže dům mi neskýtal žádnou vhodnou volnou místnost, kam by se stálý ateliér mohl vtěsnat. Proto jsem i tentokrát pokračoval v duchu improvizace - sice si příprava "ateliéru" žádala několik hodin času, přestěhování poloviny nábytku, sundání závěsů a pověšení podkladu pro pozadí, připevnění pozadí k podkladu pomocí špendlíků a přinesení světel, ale mnohokráte mi to stálo za tu námahu. Měl jsem jen několik drobností, které mi ve fotografování pomáhaly - stojan se dvěma stavebními reflektory (dohromady 1000 W), dvě fotografické žárovky (jedna mléčná 500 W, jedna s reflektorem 250 W), jedna regulovatelná lampa se 300W trubicí a jeden reproduktor s mixem hudby, který do něj přicházel z o patro výše umístěného podomácku sestrojeného zesilovače napojeného na počítač. I když se "ateliér" přesunul z původního umístění do mého pokoje, stále je to jen chabá náhražka opravdového ateliéru, a proto obvykle, když o něm hovořím, používám uvozovky, abych připravil ty, kdo tam případně přijdou.

23.8.2008 - Příchod telete

Sigma 70-300 mm APO DG Macro

Jak jsem již zmínil, byl jsem kdysi zvyklý na komfort EVF, která disponovala 12x zoomem. To byl úctyhodný rozsah ohniskových vzdáleností, který mi na zrcadlovce prostě chyběl. A protože žiji v kraji, kde jsou zvířátka plachá, zatoužil jsem po tele/makroobjektivu. A tak jsem si našel to krásné telátko s červeným proužkem. (Podobnost se značením "L" třídy u Canonu je čistě záměrně náhodná.) Sigma 70-300 mm APO DG Macro mi poskytla za rozumnou cenu rozsah ohnisek po přepočtu 112-480 mm a maximální zobrazovací poměr 0,8:1. Otevřela mi vrátka do světů vzdálenějších a menších, než kam jsem viděl doposud. Popravdě je dodnes mým nejoblíbenějším sklem na hraní - člověk nemusí ke své "oběti" nijak blízko, a přesto může být relativně detailní; a to nejlepší, co mi přinesl - hloubka ostrosti, jakou jsem si vždy přál.

10.10.2008 - Druhá do party

Sigma 17-70 mm DC IF

Ne všechny požadavky však může člověk vyřídit s teleobjektivem. Hrával jsem si s ním sice moc rád, ale když jsem přišel fotografovat ples nebo jinou akci, měl právě nasazený teleobjektiv a nějaká vícečlenná skupina lidí mne požádala o fotografii, byl malér na světě. Proto jsem musel rychle nasadit setový objektiv. Jenže jsem teď už měl porovnání jeho výsledků s teleobjektivem - a popravdě se mi jej nasazovat nechtělo. Krom toho, setový objektiv je notný měch na prach - a pracuje samozřejmě směrem dovnitř. Díky výborné zkušenosti se Sigmou jsem neváhal a vybral jako širokoúhlý zoom objektiv Sigma 17-70 mm DC IF. Dodnes jsem toho názoru, že je to snad poměrem cena/výkon nejlepší základní objektiv, který jsem viděl. V jeho prospěch hovoří už první pohled - 72mm přední čočka, to je úctyhodný kousek skla. Onen kouzelný znak "IF" pak říká, že objektiv má vnitřní ostření, takže přední prstenec se při ostření neotáčí, což je další výbornou vlastností. A tak by se dalo pokračovat - ovšem nad rámec tohoto článku, takže více v recenzi.

25.7.2009 - První "zakázka"

První zakázka - kalendář

Zmínil jsem se o požadavcích, že? Ano, sice jich bylo co by člověk po nehodě s cirkulární pilou na prstech spočítal, ale přece jen mě po těch letech, kdy jsem fotoaparát nedal z ruky, čas od času někdo požádal o pomoc s fotoprací. Takovou první velmi příjemnou spoluprací byla tvorba prvního kalendáře, jehož náhled zde můžete vidět. Takový kalendář jsem chtěl vytvořit již dlouho. Dokonce jsem to plánoval a měl vizi, jak by měl vypadat, co vše bude třeba sehnat a měl jsem i vybranou modelku, s níž jsem chtěl svůj první kalendář vytvořit. Jenže člověk míní, náhoda mění. Má vize se nikdy neuskutečnila, zato během dvou dní (od domluvy po skončení focení) vznikl tento kalendář, a já stále vzpomínám na příležitost jeho vzniku jako na jednu z nejhezčích, protože to bylo spojení vlastně všeho, co jsem dělal rád - fotografování, příjemné konverzace, následné grafické práce, a konečně i toho někdejšího snu o kalendáři.

27.9. 2009 - Budiž světlo

Externí blesk Canon Speedlite 550EX

Mému fotografování a vlastně i mému vytouženému vybavení chyběla nyní už jediná věc - něco, co by umělo lépe osvětlit moji scénu. Trvalá světla mi akorát pekla modelky zaživa, a přece neposkytovala dostatek světla k tomu, abych mohl bez obav sejmout aparát ze stativu. A tak jsem začal hledat takový zdroj světla. Uvažoval jsem o neoriginálních blescích firmy Sigma (díky výborným zkušenostem s objektivy Sigma), ale nakonec jsem přes inzerát sehnal za výbornou cenu blesk Canon Speedlite 550EX. A nelituji. Dokonce nedlouho před vznikem tohoto článku, kdy jsem kupoval druhý externí blesk, jsem zůstal tomuto modelu věrný, takže nyní disponuji dvěma. Popravdě řečeno, externí blesk mi přinesl asi největší změnu do fotografického života - nyní jsem už nemusel na světlo čekat (krajinkář jsem nikdy nebyl), mohl jsem si ho vytvořit!

24.4.2010 - Blesková akce

Rádiový odpalovač blesků

Podnadpis tohoto odstavečku je opravdu příhodný. Na Svatého Jiří toho roku se totiž bleskově stalo něco, co mělo něco společného s bleskem. Kromě toho, že jsem tou dobou již zahájil studium na MFF UK, jsme si s novou spolužačkou domluvili focení. Jenže pak jsem se zhrozil - to mám mít blesk celou dobu na těle?! Narychlo jsem vymyslel řešení. Zakoupil jsem rádiový odpalovač blesků. Několikasetkorunový model made in China, ale brzy jsem zjistil, že to byla koupě výborná. Potíž byla v tom, že čas nás tlačil natolik, že jsem odpalovač musel nechat poslat přímo modelce domů, protože sám bych jej už vyzvednout nestihl. Tímto jí moc děkuji za to, že přežila všechny útrapy na poslední chvíli organizované akce, a Vás odměním jednou z fotografií, které ten den díky ní, externímu blesku a novému odpalovači vznikly.

První focení s 550EX

Jak vidíte, uhranulo mě měkké světlo. Dosud jsem totiž měl na lidičky jen trvalé lampičky, které i tak svítily málo (fotil jsem s nimi pravidelně na 1/30 s), natožpak abych je odrážel a tak změkčoval. S bleskem posazeným na odpalovači jsem ale najednou měl mnohem širší možnosti a menší nutnost stát pevně jako skála - a nutit k tomu samému i modelku. I když se v tomto článku snažím o stručnost (a vzpomínám si na mnohé další události, které nemohu zmínit pro nedostatek prostoru), měl bych poznamenat, že k tomuto focení jsem měl už k dispozici další trochu nového vybavení, které mi dovolilo a dodnes dovoluje nosit si "ateliér" s sebou - textilní pozadí 6x3 m, stativová konstrukce na pozadí a 105cm odrazná deska 5 v 1, a od začátku se mnou byl věrný stativ Velbon CX-444. A viděli jste už někdy vánoční stromeček? Pokud ne, tak si představte, kam jsem dal věci, které jsem měl s sebou - brašna s fotoaparátem, notebook, stativ, pozadí, stativová konstrukce, odrazná deska, stavební reflektor, katana, řetěz, zámek, fixy na tělo, prostěradla, košile, pyžamo, proviant, ... a mnoho dalšího. Podotýkám, že jsem si nenajal šerpu a pěšky jsem kousek přece šel - všechno se to v pohodě vešlo do pěti zavazadel.

8.7.2010 - Velký bráška

Photon Millenia NEW EC-300

Po krásném šoku, který mi připravilo první focení s bleskem v "ateliéru", jsem věděl, že tudy cesta vede, a já chci mít možnost blikat si na modelky a modely ještě lépe - třeba z více směrů a zařízením, které tím nebudu tolik ničit. Jednoduchá úvaha vedla ke koupi studiového setu Photon Millennia NEW EC-300. Je to opravdu šikovná věc, ale musím přiznat, že mě trochu zklamala, když při druhém focení odešla regulace výkonu pilotní žárovky. Nedávno jsem však nechal světlo opravit a dozvěděl se, že šlo o poddimenzovaný triak regulačního obvodu. V Číně holt mají ještě rozvod 220 V, takže osadili zařízení polovodiči, které byly odolností na hranici - a při používání na našem napětí se prorazily. Doufám, že to byla jediná nepříjemná událost s jinak velmi příjemným kouskem vybavení.

První focení se studiovým zábleskem

Ano, měkké světlo se mi sice líbí stále, ale s příchodem pilotní žárovky přišla i možnost podívat se na tvar stínů dříve než z výsledné fotografie. A to byla ideální příležitost vyzkoušet temnostínové fotografie. A k takovému účelu jsem nemohl než zvolit člověka, jehož vyhlášené kopečky stíny vrhat uměly. Při této příležitosti jsem odhalil novou dovednost svého rádiového odpalovače - nechtěl jsem totiž pokaždé blýskat externím, nebo dokonce vestaveným, bleskem, abych odpálil studiový záblesk pomocí fotobuňky. To by zvláště při temnostínových snímcích zničilo celou fotografii. Zkusil jsem tedy využít synchrokonektor odpalovače a kabelem jej propojit se zábleskem - a hle, ono to fungovalo! Bohužel si spojení synchrokabelu s odpalovačem žádalo kvůli nepříliš dobře vyřešené kompatibilitě konektoru pokaždé několik kousků izolační pásky, ale fungovalo spolehlivě a funguje dodnes. Omezený prostor, který mám, mi opět velí vynechat další vybavení z popisu, ale alespoň zmíním, co mi pomáhalo od této akce - stříbrno-stříbrný deštník (tvrdý odraz), bílý deštník (poloprůsvitný), stativ na studiové světlo, reflektor na studiový záblesk.

24.9.2010 - Pevné jako skála

Sigma 105 mm EX DG

Pevné jako skála není jen ohnisko objektivu ze snímku zobrazeného vedle, ale pevné jako skála musejí být i ruce fotografa, který jej užívá. Jde totiž o makroobjektiv s poměrem zobrazení po přepočtu až 1,6:1. A jak že jsem došel k jeho koupi? To je snadné - vždy, když se mě někdo zeptal, co fotím, nebo lépe řečeno co nejraději fotím, odpovídal jsem, že lidi v "ateliéru" a makro. A poslední léta jsem si vybavoval onen "ateliér", takže teď přišel čas něco provést s tím makrem. Dosud jsem totiž makrem nazýval ten pseudomakro poměr svého teleobjektivu, ale maličký svět se mi líbil tolik, že jsem chtěl jít ještě o kousek dál. Přiznávám, že pokud nemusím (což se stává obvykle v případech zakázek či proseb, ne z vlastní vůle) sundávám makroobjektiv jen zřídka. Optická kvalita pevného EX skla je opravdu skvělá a okamžitě jsem si tento kousek skla oblíbil.

4.1.2011 - S kůží na trh

Plakát výstavy

Na Nový rok jsem se potom nechal makroobjektivem unést natolik, že jsem připravil svou první výstavu. A jak jinak, sestávala výhradně z fotografií pořízených Sigmou 105 mm EX DG. Na tomto místě mohu doporučit jeden způsob adjustace papírových fotografií. Celá výstava sestává z fotografií formátu A3 adjustovaných v plexi euroclipech. Tento způsob adjustace je elegantní a nenechá zaniknout snímek jakéhokoli námětu, poskytuje fotografii dobrou ochranu a v případě, že Vás stávající snímek přestane bavit, můžete clip jednoduše rozebrat a fotografii vyměnit. Výhodou plexi euroclipů je jejich nízká hmotnost, takže není třeba speciálního uchycení ve stěně, a navíc snadná přenosnost díky jejich mechanickým vlastnostem. Ale zpět k výstavě - v dobu vzniku tohoto článku stále probíhá a doufám, že ještě probíhat bude, jelikož má několik zvláštností. Jednak je její expozice během času náhodně proměnlivá, takže při každé návštěvě Cukrárny můžete vidět úplně jiné snímky, a jednak je prodejní, takže si kterýkoli snímek můžete ihned odnést domů.

28.1.2011 - Prcek náhradník

Canon PowerShot SX130 IS

S přibývajícími cykly závěrky mého Mimika, EOSu 400D, jsem se začal zamýšlet nad životem nejen broučím, ale hlavně jeho. Přistihl jsem se často při tom, že v Praze, kde jsem kvůli studiu trávil většinu času, by se občas nějaký aparát hodil, ale o Miminko jsem se bál. Také při fotografických procházkách jsem občas zjistil, že mi oko nestačí, a tak se sehnu a prostě cvaknu na zkoušku, abych viděl, jak scéna vypadá v digitální podobě. A to jen proto, abych zjistil, jestli má smysl vůbec se pokoušet udělat fotografii pořádně. A do takových úvah přišla tragédie - právě nedlouho před datem z podnadpisu se stala již stařičké Konice osudná nehoda. Přišla tedy nutnost najít někoho, kdo by nahradil její hodnotné služby. A když jsem si vzpomněl na slavné "Jako pravý král musíš umět něco vytěžit z každé situace.", za ani polovinu původní ceny Konicy jsem koupil svého nového spolucestujícího - Canon PowerShot SX130 IS - a k tomu ještě nové rodinné cvakátko, Casio Exilim EX-Z1200. Druhý zmíněný kousek opět přejdu v rámci zachování rozsahu článku.

27.6.2011 - Ozvěny staré lásky

Tohoto dne, který je už velmi nedávnou historií, když píši tyto řádky, jsem zakoupil druhý externí blesk Canon Speedlite 550EX. Proč? To lze přečíst u prvního setkání s ním. Je to prostě má srdeční záležitost - a krom toho se v blízké době chystám vyrazit s človíčkem do přírody, takže jsem potřeboval takové přenosné svícení ze dvou stran.

??.??.???? - První opravdová fotografie

Kolem páté ranní, kdy píši tyto závěrečné řádky, kterými mám v úmyslu uzavřít svou krátkou procházku svou vlastní historií, je už obtížné filozofovat o definici a významu "opravdové fotografie". Myslím však, že lidské vnímání je svázáno úrovní rozhledu jedince. Kdysi, před těmi pěti léty, jsem viděl dokonalou fotografii opravdu velmi odlišně od toho, jak jsem ji viděl před dvěma léty, a jak ji vidím dnes. Naučil jsem se tolik, že nejspíše i můj dnešní pohled na to, co si zaslouží být označeno za fotografii, jednou zmizí v čase, který zveme dnes budoucností, ale třeba už zítra minulostí. Proto nechám zodpovězení závěrečné otázky na Vás, milí čtenáři. Každý sám posuďte, kdy jsem vyrobil či vyrobím fotografii.

Váš Šíma



Diskuze:
Přezdívka: Text:
Ověřovací kód: 6 + 6 =
Veškerý obsah, design a kód jsou duševním vlastnictvím autora!
V případě zájmu o využití jejich částí k jiným než soukromým účelům, mě neváhejte kontaktovat na:
e-mailu: simahnyk@seznam.cz
ICQ: 301-524-126     status