Dnes Vám představím nejstaršího člena mé malé Sigma rodinky - zoom teleobjektiv Sigma 70-300 mm APO DG MACRO, mnou často zvaný Tele, Teleto či Telátko. Do mé výbavy přibyl dne 23.8.2008. Chtěl jsem tehdy objektiv vyšších kvalit, než jaké mi nabízel setový Canon EF-S 18-55 mm, a rozhodoval jsem se, jestli jako první koupím objektiv základního rozsahu Sigma 17-70 mm DC IF, nebo tento teleobjektiv. Má volba padla na teleobjektiv proto, že díky staré EVF KM Dimage Z5 jsem si oblíbil velkou moc dlouhého ohniska - možnost nemuset se k oběti příliš přibližovat.

I když nerad fotografuji reportáže, protože i když člověk něco umí, často o výsledku rozhodne štěstěna sama, lidi fotografuji rád. Ale kdy jste naposled viděli člověka, který automaticky udrží přirozený výraz, když mu strčíte objektiv takřka do tváře? Jak vidíte na fotografii, díky tomuto objektivu lze zachytit krásné výjevy odehrávající se ve tvářích vašich obětí, leckdy aniž byste je vůbec vyrušili. Samozřejmě nemusíte mířit jen na lidské tváře, leckdy je jednoduše nemožné dostat se k objektu fotografování blíže; ať už jde o divoká zvířata, či mříže limitující přístup k nim v zoologických zahradách, nebo prostě o výšku architektonického prvku nad zemí. Pan Pihan kdysi řekl: "Kdo však jednou pohlédne do hledáčku zrcadlovky, již nemůže jinak…" - a já dodávám, že když si hraji, je mým nejoblíbenějším pohledem právě ten skrze teleobjektiv.

Základní míry

Když dostanete tento objektiv do ruky, povšimnete si jeho štíhlého vzezření - doby, kdy teleobjektivy připomínaly bazuku, jsou dnes velmi dobrovolnou záležitostí. Jak vidíte na snímku, moji přátelé určili délku tohoto objektivu na rozumných 14 cm, a jak výrobce udává, před tělem fotoaparátu bez přední krytky bude objektiv čnít pouhých 122 mm - tedy při zaostření na nekonečno a ohnisku 70 mm. Průměr závitu pro filtr je 58 mm, ale upřímně říkám, že v tomto případě ho nejspíše nepoužijete, protože filtr, to je takové zařízení, které ubírá světlo - a při držení plného ohniska 480 mm (35 mm eq.) v ruce je světlo velkou cenností. Zoomování probíhá po směru hodinových ručiček, pro přiblížení scény je tedy třeba točit po směru hodinových ručiček, pro oddálení proti. O zoomování se stará mohutný prstenec s axiálně drážkovaným pogumováním, který dobře padne do ruky a dovoluje příjemně přesně nastavit ohniskovou vzdálenost. Ostření zajišťuje přední prstenec z černého semišově zdrsněného plastu, který tvoří i většinu povrchu zbytku objektivu. O přepínání ostření mezi manuálem a automatem se stará přepínač umístěný u bajonetu na straně levé ruky, a vzhledem k tomu, že jde o telemakro objektiv, je přítomen ještě jeden přepínač, který odemyká "makro rozsah" ostření.

Pokud jste ale do chvíle koupě tohoto objektivu byli zvyklí na setový Canon, mohly by Vás dosti překvapit míry objektivu při stavu, ve kterém dosáhnete maximálního zvětšovacího poměru - tedy 1:2. Když ještě k tomu budete potřebovat sluneční clonu (a ten černý barel je u tohoto objektivu velmi užitečnou pomůckou), dostanete se s délkou vybavení před Vaším okem přes 30 cm, a to už je pořádný kus. Minimální zaostřovací vzdáleností je zhruba 95 cm od roviny snímače, takže jste přes půl (bez clony tři čtvrtě) metru od fotografovaného objektu - což z tohoto objektivu dělá výborný nástroj pro fotografování hmyzu a jiných živočichů velikosti kolem 4-5 cm. Píši to ale hlavně proto, že je opravdu dobrým nápadem dávat na plně protažené vybavení pozor, protože není nesnadné okrajem clony o něco zavadit, a s takovou pákou nehoda přijde příliš snadno. Dalším úskalím, které Vám délka objektivu může připravit, je zkouška ohněm Vaší stativové destičky. Když je potřeba fotografovat "na výšku", člověk jednoduše vyklopí stativovou hlavu do vertikální polohy. To však může snadno vyústit v postupné pootáčení fotoaparátu směrem k zemi, pokud nemáte kvalitní styčný povrch destičky a/nebo pevně utažený šroub. I při tak velkých změnách délky jsem však nepozoroval výraznou netěsnost vůči prachu. Mechanické zpracování je mně osobně velmi příjemné, bez vůlí a přesné, přičemž drží nastavení a nesjíždí. Přepínače jsou logicky umístěné a dobře ovladatelné.

Jak vidíte na obrázku, hlavním činitelem prodlužujícím délku objektivu je zoom. Při změně ohniskové vzdálenosti se přední člen neotáčí, takže na použití filtru to nebude mít vliv. Jenže při ostření tomu je jinak. Přední člen se při ostření otáčí, takže s anizotropními filtry budete muset zacházet opatrně - nejprve zaostřit, teprve poté nastavit filtr. A to natolik šikovně, abyste nepohnuli ostřením, což se dá zvládnout buď pevným držením ostřícího prstence vzhledem k tělu objektivu a/nebo používáním automatického ostření, jehož mechanismus přece jen nedovoluje přednímu členu otáčet se tak snadno.

Jak jste si asi všimli na předchozím snímku, škála zobrazovacích poměrů na Vás vykoukne až od jisté úrovně zaostření - ale to je v pořádku, kdo by potřeboval znát astronomické zobrazovací poměry, když ostří poblíž nekonečna? Na snímku vedle vidíte pohled na fotoaparát s nasazeným objektivem v nejkratší a nejdelší podobě - zařazuji jej proto, abych ilustroval jednu ne úplně příjemnou zkušenost. Když totiž máte aparát s takto vytaženým objektivem v rukou celý den, a máte-li navíc rádi focení "ze dvou prstů", můžete se připravit na to, že večer Vás budou notně bolet klouby a pohyblivost prstů nebude tím, čím bývala. Sčítejte se mnou - 600 g na tělo s akumulátorem a kartou, 550 g na objektiv a v případě, že fotografujete například ples z pódia, co třeba připočíst ještě 550 g na externí blesk? Dohromady máme 1700 g, a taková hmotnost se už pronese - ponaučení zní: odpočívejte, kdy můžete, a prsty protahujte.

Ostření - pohoda a klid

Ostření s tímto teleobjektivem je pro mě osobně velmi příjemnou činností. Jen velmi nerad manuálně ostřím se širokoúhlými objektivy, protože ty obvykle mívají i při otevřené cloně (která je nutná, abychom v hledáčku viděli co nejlépe) relativně velkou hloubku ostrosti, takže bývá obtížné zaostřit přesně, jelikož vidíme objekty v hledáčku malé a téměř všechny se proto jeví ostré. S teleobjektivem je situace diametrálně odlišná - v hledáčku bývají ostré opravdu jen objekty v rovině zaostření, a tak je velmi snadné určit, co opravdu ostré je a co není. Díky této skutečnosti se nám nabízí i zcela jiný pohled na svět - vidíme jej v tenkých řezech a jsme věcem mnohem blíže, než bychom mohli být díky vlastnímu oku. Díky textuře matnice je možné zaostřit velmi přesně a díky mechanickému zpracování ostřícího prstence je ostření hbité, a přesto přesné. Na statické nebo nepříliš rychle se pohybující objekty je tak radost ostřit manuálně - pokud ovšem máte správně nastavenou dioptrickou korekci hledáčku.

Druhým a posledním přepínačem, který na objektivu naleznete, je přepínač Normal / Macro, který Vám odemkne nejkratší zaostřovací vzdálenosti. Použití tohoto přepínače však má své limity - například je možné použít polohu "Macro" jen při ohnisku mezi 200 a 300 mm, jak je naznačeno přímo u přepínače. Když budete mít nastavenu nižší ohniskovou vzdálenost, přepínač bude fixovaný v poloze Normal. A naopak, když budete přepnuti v poloze Macro a budete ostřit pod mez rozsahu Normal, přepínač bude fixovaný v poloze Macro. V tomto případě také nepůjde zoomovacím prstencem pootočit pod 200 mm. Popravdě jsem si zatím vždy zarážek všiml včas, takže jsem jim neublížil, ale raději bych to příliš nepokoušel, přece jen jde o jemnou mechaniku, a tak je dobré mít na paměti, ve které poloze přepínač je, a přizpůsobit tomu své pohyby. Co se týče rychlosti automatického ostření, na rozsahu Normal je po celém rozsahu ohnisek třeba k přeostření od nekonečna na nejkratší zaostřovací vzdálenost nebo naopak zhruba 1 s. Na rozsahu Macro je třeba zhruba 1,7 s. Možnost automatického ostření (hlavně tedy AI Servo) využijete tam, kde Vaše prsty nebudou stíhat - u nepravidelně se pohybujících objektů. Přiznávám, že tam je automatické ostření k nezaplacení, a je rozumně rychlé, pokud máte dost štěstí a umu, abyste nenechali ostření "lovit".

Zoom

Objektivy s pevným ohniskem dosahují při stejné ceně rozhodně o třídu vyšší optické kvality, ale jak jsem avizoval v úvodu, s tímto objektivem si rád hraji. A k dobré zábavě rozhodně přispívá rozumný rozsah ohniskových vzdáleností. Je ekvivalentem zhruba čtyřnásobného přiblížení, což je pro kompoziční účely více než dostatečný rozsah, a přitom se povedlo udržet po celém rozsahu velmi rozumnou optickou kvalitu. Kresba je na 300mm konci popravdě trochu měkká, ale nijak nepříjemně. Na snímku vidíte porovnání výřezu scény při 70 mm a při 300 mm. Změna ohniskové vzdálenosti je opravdu hbitá, jelikož rozsah otočení prstence z extrému do extrému je pouhých přibližně 90°. Nejde však o objektiv parfokální, takže po změně ohniskové vzdálenosti je třeba mírně doladit ostření - na to je dobré nezapomínat zvláště, pokud měníme ohniskovou vzdálenost směrem nahoru. Na tomto místě bych se rád ještě vrátil k "lovům beze zbraní" na živé cíle. Samozřejmě si můžete zvolit zvířátka, ale již v úvodu jsem psal, že výjevy ve tvářích lidských obětí bývají velmi vděčným tématem.

Důvod, proč mi tento objektiv tak vyhovuje, spočívá nejen v tom, že se nemusím příliš přibližovat, ale také v tom, že díky rozsahu ohnisek je snadné a rychlé zarámování scény beze změny fyzické pozice. Možná Vám to přijde jako zbytečně dlouhé rozepisování zjevného - vždyť jde o zoom objektiv - ale věřím, že pokud jste dosud nic podobného nevyzkoušeli, bude tato možnost velmi příjemným překvapením i pro Vás. Co se týče extrémů, SPZ automobilu si přečtete v hledáčku ze sta metrů, po vyfotografování z ještě mnohem větší vzdálenosti - proto Vás mohu jen srdečně pozvat do světa, kde jsou vzdálenosti tak nějak menší.

DOF - Hloubka ostrosti

Hloubka ostrosti byla vlastně prvním důvodem, kvůli kterému jsem začal toužit po zrcadlovce. Kdo fotografuje s kompaktním fotoaparátem, obvykle má snazší práci při ostření (resp. jeho automatika má snazší práci), ale na druhou stranu stěží při 1/2,5'' snímači dosáhne izolace hlavního motivu od nepříliš vzdáleného pozadí. Díky většímu snímači a dlouhým ohniskům jsem si splnil další svůj sen - jak můžete vidět na fotogafiích, díky velikému rozsahu clonových čísel (f/4,0 - f/29 na 70 mm, f/5,6 - f/32 na 300 mm) máte ve volbě hloubky ostrosti opravdu volnou ruku - pokud tedy nosíte stativ a fotografujete statickou scénu. Zároveň můžete dosáhnout jen několikamilimetrové hloubky ostrosti, což Vám dovolí skvěle oddělit hlavní motiv od pozadí, i když jej od něj nemůžete dostat příliš daleko. Pro toho, kdo má rád jednoduché fotografie a nepotřebuje tedy narovnat na omezenou plochu snímku 148 objektů pro svou dokonalou metaforu, je tato vlastnost jako ušitá.

V reálném použití potom hloubka ostrosti vypadá tak, jak ji ukazuje obrázek. Kritickým činitelem pro měkce rozmazaná pozadí (která mám velmi rád) je bokeh. Mně osobně je bokeh produkovaný tímto objektivem velmi příjemný. Velkou zásluhu na tom má šestilamelová dobře tvarovaná clona. Sami můžete posoudit příjemnost bokehu třeba na ukázkových snímcích v závěru tohoto článku. Ale rozhodně nedoporučuji opakovat můj kousek se stativem uprostřed kolejiště hojně používané železniční trati, kde jsem lovil ukázkový snímek mezi dvěma průjezdy vlaků.

(Tele)makro

V typovém označení tohoto objektivu najdete heslo "Macro". Popravdě je to označení trochu zavádějící, definujeme-li "makro" jako zobrazení v životní velikosti, tedy v poměru 1:1. Rámeček vyplníme objektem dlouhým zhruba 45 mm na delší stranu (při dané velikosti snímače), což tedy odpovídá poměru 1:2. Je to poměr vhodný na většinu velkého hmyzu, ale u mravenců již bohužel nepochodíte. Skvěle se také hodí na celou řadu kvítků a podobných objektů, ale skutečné makro to jednoduše není. Stále je však výsostně vhodné používat tento objektiv na fotografování hbitých šestinohých potvůrek, od kterých můžete zachovat i při maximálním zobrazovacím poměru rozumný odstup - přes 70 cm od přední čočky (a 95 cm od roviny snímače). Když jsem objektiv vybíral, našel jsem zmínky o tom, že z hlediska optické kvality je vhodnější fotografovat na 200mm ohnisko a udělat ze snímku výřez ekvivalentní 300mm ohnisku, místo fotografování přímo na 300 mm. Prý je kresba na 300 mm až příliš měkká a výsledný produkt je nekvalitní. Na tento mýtus se podíváme blíže.

Na snímku vidíte fotografie stejné scény pořízené při nejnižší zaostřovací vzdálenosti na 200 mm a 300 mm. Fotografie při 200mm ohnisku byla oříznuta a interpolována do stejného rozlišení jako fotografie při 300mm ohnisku. Z obou potom byla zvětšena označená oblast do výřezu 1:1. Můžete vidět, že jakkoli by kresba mohla být na nejdelším ohnisku měkčí, stále je lepší volbou pro dosažení velkého zvětšení fotografovat na maximální ohnisko. Samozřejmě je lepší použít 200mm ohnisko, pokud máte možnost přiblížit se k fotografovanému objektu a ten je dostatečně velký, protože optická kvalita opravdu bude v takovém nastavení vyšší, než kdybychom zvolili nejdelší ohnisko, ale pokud potřebujete dosáhnout maximálního zvětšení, je 300mm a nejkratší ostření jasnou volbou. Při fotografování v maximálním zobrazovacím poměru však nemohu než doporučit skutečně pevnou ruku, stativ, nebo dokonce blesk.

Příslušenství

U tohoto kousku vybavení se budete relativně často potýkat se světlem, které Vám do objektivu svítí ze stran, ze kterých ho nepotřebujete. Když člověk fotografuje širokoúhlým objektivem, často stačí malý pohyb a člověk si povšimne světelného zdroje, tvořícího nehezké artefakty, těsně mimo scénu. S teleobjektivem si ale takového zdroje náhodně povšimnete mnohem méně pravděpodobně. Proto se může snadno stát, že nechtěným osvícením nějaké prachové částice vznikne v temné oblasti snímku podivné prasátko, a je zle. K tomuto účelu je objektiv vybaven vyobrazenou sluneční clonou. Vzhledem k tomu, že přední člen objektivu se otáčí, je clona řešena symetricky - je tedy pláštěm komolého kuželu. Její vnitřní povrch tvoří stejný černý plast, jako její vnější povrch, avšak zdaleka ne tolik lesklý.

Clona je dostatečně dlouhá, aby skutečně efektivně odstínila parazitní světlo. Její nasazení na objektiv zajišťuje rychloupínací systém. Stačí clonu nasadit, pootočit až po citelné a slyšitelné zapadnutí upínání, a clona je připravena k použití. Když clonu nebudete chtít používat, ale budete ji chtít mít připravenou k pohotovému nasazení (nebo s sebou nebudete mít brašnu, do které by se vešla), můžete ji na objektiv nasadit reverzně. Povšimněte si však, že clona v takovém případě zcela překryje ostřící prstenec (na 70mm ohnisku), takže práce s objektivem je potom o něco obtížnější. Musíte si dávat pozor, abyste neblokovali skrze clonu pohyb při automatickém ostření (ano, clona se otáčí spolu s předním členem), a pokud ostříte manuálně, musíte točit clonou. Zoomování je možné i nadále, i při 70mm ohnisku - to ostatně můžete vidět na obrázku.

Krytka objektivu klasicky drží v závitu pro filtr, a s jejím upínáním mám dobré zkušenosti. Rozpěrný systém je řešen u Sigmy klasickými pružinami na obou stranách krytky, a jsem s ním velmi spokojen, protože ani po letech není nijak vymačkaný a krytka stále výborně plní svůj ochranný účel. Upozorňuji, že drobné oděrky po povrchu objektivu i příslušenství ani fotografie krásné slečny nejsou součástí dodávky; a jak se tam dostaly, to je jiný příběh.

Prach - mladý ale věčný nepřítel

Již v úvodu bylo avizováno, že zadní čočka objektivu při změnách ohniskové vzdálenosti popojíždí vpřed a vzad. To je ve spojitosti s uzavřenou komorou fotoaparátu jasný převlečený měch. Tento měch musí zákonitě při zvětšování vnitřního objemu (tedy při zvyšování ohniskové vzdálenosti) někde nabírat vzduch - a to se může dít jedině z okolí pomocí netěsností. Že se to děje, je zjevné - objektiv přece po vyzoomování nezajíždí podtlakem zpátky. Vzduch z okolí se tedy dovnitř zjevně dostane - a kde jinde může přistát, než na čočce objektivu, zrcátku, nebo ještě hůře, na snímači. Tam se obvykle dostává, když zrcátko víří vzduch v komoře, nebo když zoomujeme směrem dolů, kdy zadní čočka naopak vzduch z objektivu vytlačuje. Přesto všechno však za chvíli, po kterou jsem používal setový objektiv, na snímači přistálo více prachu než za léta s tímto teleobjektivem. Canoní bajonet je dobře vyřešené spojení, a netěsnosti mezi prstenci a pohyblivou přední částí objektivu jsou natolik malé, že nejrizikovějším momentem stále zůstává výměna objektivu, nikoli jeho používání.

Ukázkové snímky - dále, než se zdá

Níže uvedené ukázkové snímky jsou "živými" fotografiemi. Mým cílem nebylo ukazovat striktně technické výsledky, ale pootevřít Vám vrátka do světa, kam Vás tento teleobjektiv může vpustit. Proto opět berte snímky s rezervou a s tím, že nejsou tím nejlepším, co objektiv umí.

Snímek	Výřez 1:1
Expozice: 1/160 s | Clonové číslo: 11 | ISO: 100 | Ohnisko: 300 mm | Blesk: ano
Expozice: 1/250 s | Clonové číslo: 9 | ISO: 400 | Ohnisko: 263 mm | Blesk: ne
Expozice: 1/160 s | Clonové číslo: 14 | ISO: 200 | Ohnisko: 190 mm | Blesk: ano
Expozice: 1/200 s | Clonové číslo: 5,6 | ISO: 400 | Ohnisko: 108 mm | Blesk: ano
Expozice: 1/160 s | Clonové číslo: 8 | ISO: 400 | Ohnisko: 300 mm | Blesk: ano

A jak to celé vypadá?

Popravdě řečeno pro mě byl celkový vzhled fotoaparátu s nasazeným teleobjektivem velmi příjemným překvapením. Jednak jde o v porovnání s tělem aparátu impozantní kousek skla, a jednak má červený proužek - a to každého Canonistu hřeje u srdce! Když ale odhlédneme od nepodstatného narcismu, je sestava výborně vyvážená a padne do ruky. Mechanické zpracování je u Sigmy tradičně výborné, objektiv je dostatečně tuhý, díky čemuž při fotografování "nahoru" nebo "dolů" nesjíždí. Automatické ostření je spolehlivé a relativně rychlé, světelnost je při daném rozsahu a cenové relaci velmi rozumná. Jediným nebezpečenstvím spojeným s tímto objektivem může být nestabilita na stativu či zvýšené nebezpečí úrazu objektivu díky jeho délce. To vše ale, alespoň v mých očích, bohatě vyváží kouzelný pohled do dálky.

Váš Šíma

Přezdívka:	Text:
Ověřovací kód: + =